Aktuality

"Nejraději vzpomínám na obě postupové sezóny", říká dnes již bývalý hráč Benátek MICHAL HORÁK.

12.08.2019

Po posledním zápase uplynulé sezóny v Horkách nad Jizerou zabalil tašku a naposledy zabouchl dveře benátecké kabiny. Stalo se tak po sedmi letech věrných služeb pro benátecké barvy. Za těch sedm let se podepsal pod dva postupy do divize a následně i do ČFL, což se stalo historickým úspěchem zdejšího klubu. Dvaatřicetiletý obránce Michal Horák odehrál  v Benátkách nad Jizerou úctyhodných 183 mistrovských zápasů, pomyslné žezlo nejdéle sloužícího muže předal svému kolegovi z obrany Martinu Borovičkovi a zamířil do Dolního Bousova, tedy do města, se kterým je spjat již od mládí.
 

První mistrovský zápas jsi odehrál v benáteckém dresu před téměř sedmi lety. Co tě tehdy do Benátek nad Jizerou z Ovčár přivedlo?
Do Benátek mě tenkrát přivedl trenér Sedláček, se kterým jsme se dobře znali z mladoboleslavské mládeže. V té době jsem také nastoupil do zaměstnání, na nějž jsem se chtěl v první řadě soustředit. Takže mi vyhovovalo vlastně vše – soutěž, vzdálenost a také fakt, že jsem dobře znal několik svých spoluhráčů, taktéž z mládežnických týmů v Mladé Boleslavi. Právě spolupráce s Mladou Boleslaví byla v posledních letech taková benátecká vize.
 

Shodou okolností byl tvůj první zápas za Benátky na půdě tvého předchozího zaměstnavatele. Benátečtí tehdy vyhráli v Ovčárech 2:1. Vzpomeneš si ještě na toto utkání? Co se ti z tohoto zápasu vybaví?
Zápas si pamatuji, bylo trochu paradoxem, že jsem si první zápas za Benátky zahrál právě tam. V Ovčárech zůstalo několik kluků z ČFL, proto jsem měl z utkání docela strach. Nevzpomínám si přesně na průběh, ale měli jsme v tom zápase i štěstí a přežili několik ovčárských šancí. Měl jsem z vítězství velkou radost, protože nebylo vůbec lehké. Ještě si vybavím můj nepovedený trestný kop, který jsem z vápna poslal Stráčovi (Radim Straka, současný benátecký brankář, tehdy v ovčárském dresu pozn. red.) přímo do ruky. Byla to taková „malá domů,“ kterou mi spoluhráči nějako dobu připomínali (smích).
 

Hned ve tvé druhé sezóně v Benátkách se slavil postup do divize po více než sedmdesáti letech. Co tehdy stálo za tímto úspěchem?
Jak už jsem říkal, trenér Sedláček využil svých známostí z mladoboleslavské mládeže a přivedl několik kluků, kteří měli kvalitu. Navíc i tím, že jsme se dobře znali, jsme vytvořili dobrý kolektiv a partu. Tohle všechno se odrazilo na postupu. Navíc jsme měli v Benátkách na krajský přebor výborné zázemí. I z tohoto pohledu jsme si postup, byť z druhého místa, zasloužili.
 

Ve zmiňované sezóně jsi také vstřelil jeden ze tvých dvou benáteckých gólů. Pamatuješ si ještě, komu to bylo a jak ta branka padla?
Pamatuji si ji moc dobře. Také asi proto, že to byla, jak říkáš, jedna ze dvou branek, kterou jsem vstřelil. Myslím si ale, že to byl povedený gól a navíc pravou nohou! Bylo to ve Vraném. Dostal se ke mě odražený míč po rohovém kopu, který jsem z voleje vrátil na bránu. Míč se odrazil od břevna dolů a chvíli se nevědělo, jestli byl za čárou. Pak rozhodčí ukázal na půlku a já běžel slavit (úsměv). Když už jsme u toho, tak v tomto zápase jsem dal ještě hlavou tyč a trenér mě vyhlásil hráčem zápasu, což nebývalo zvykem (smích). Utkání jsme nakonec vyhráli 4:0. Bora (Martin Borovička pozn. red.) si tento zápas pamatuje možná lépe než já. Nebyl snad týden, kdy by mi ho nepřipomněl (smích).
 

Následující sezóna přinesla v benáteckém podání ještě větší úspěch. Ze druhého místa v divizi se totiž podařilo postoupit do ČFL. Jaká byla tato divizní sezóna z tvého pohledu?
Byla hodně povedená, ale také překvapivá. Nikdo z nás před ní rozhodně nečekal, že bychom mohli postoupit, a to neříkám jako frázi. Hned v prvním zápase v Turnově jsme poznali, že soutěž má jinou úroveň a se štěstím jsme ukopali remízu a nakonec vyhráli na penalty. Poté jsme se nějak rozjeli a jak plynul čas, začalo se pomalu skloňovat slovo postup. Popravdě doteď příliš nerozumím tomu, že se nám takhle dařilo a že jsme se po celou sezónu drželi na postupových příčkách. Na postupu se určitě projevil fakt, že jsme využívali výpomoc hráčů z Boleslavi, kteří se nedostali do ligového kádru, jako byli Radek Dosoudil, Matej Sivrič, Petr Wojnar nebo David Brunclík. O dobré partě, podobné té z minulé sezóny, jsem již mluvil. Z osobního pohledu byla tato sezóna jedna z nejpovedenějších, protože jsem patřil k nejvytěžovanějším hráčům a hrál téměř každý zápas.
 

Právě třetí nejvyšší soutěž sis zahrál v minulosti v Ovčárech a mladoboleslavské rezervě. Kdybys měl tyto týmy porovnat s benáteckých třetiligovým týmem, jaké by to srovnání bylo?
Každý tým byl úplně jiný. V Mladé Boleslavi jsme měli tým mladých kluků, hráli jsme běhavý, kombinační fotbal, takový klasicky juniorský (úsměv). Samozřejmě jsme byli často doplňováni o kluky z A-týmu. V Ovčárech byla naopak spousta zkušených kluků, hrál se jednoduchý fotbal, založených na standardních situacích a domácím prostředí. Byla tam parta srdcařů. Kluků, kteří se do ČFL vykopali z nejnižších soutěží, ti byli doplňováni mladými hráči na hostování. V Benátkách, i díky rychlému postupu, byly všechny tři sezóny složité a v podstatě v žádné jsme se fotbalem úplně „nebavili“ a ve všech hráli o záchranu. Výjimkou byla jarní část prostřední sezóny, ve které jsme udělali spoustu bodů, hráli dobrý fotbal a nakonec se zachránili s předstihem. Jinak bych řekl, že to bylo takové fotbalové trápení (úsměv). V konkurenci okolních Jiren, Záp, Dobrovice a dalších nebylo jednoduché získat nadstandardní hráče z vyšších soutěží, které měla většina ostatních týmů. Tohle byl podle mého názoru hlavní důvod, proč jsme se nedokázali posunout výše.
 

První třetiligová sezóna byla specifická v tom, že týmy mohly spolupracovat s prvoligovým či druholigovým týmem. Benátečtí využívali spolupráci s Mladou Boleslaví. Jak vzpomínáš na období, kdy benátecký dres oblékala celá řada prvoligových hráčů?
Upřímně, ne moc pozitivně…V mých letech už jsem si myslel, a doufal, že se nedostanu do situace, že budu celý týden trénovat a na zápas se budu muset posadit na lavičku kvůli hráči, kterého například zkouší ligový tým. Mladí kluci by si toho asi vážili, já jsem tento stav zažíval několik let v mladoboleslavském béčku, proto na tohle v Benátkách nevzpomínám příliš v dobrém. Tohle je ale pouze můj osobní pocit, fotbalově nám kluci z ligy určitě pomáhali. Celkově se to ale podle mého odrazilo na ne úplně ideální atmosféře v kabině. Tahle sezóna nebyla příliš povedená, a to i přesto, že jsme se na nakonec na poslední chvíli zachránili.
 

Jak již bylo řečeno, prošel jsi mladoboleslavskou mládeží až po třetiligovou rezervu. Potkal ses pak v Benátkách ještě s některými dalšími spoluhráči z mladoboleslavských mládežnických let?
Těch spoluhráčů bylo od krajského přeboru více než dost! V Benátkách se za sedm sezón protočilo více než osmdesát hráčů, počítáno statistikem Borou (smích). Řekl bych, že minimálně s třetinou jsem se potkal před tím v Mladé Boleslavi. Mělo to určitě své výhody. Třeba s Pepou Jiránkem, současným masérem nebo s Michalem Sedláčkem jsme zažili úspěšné roky již v žáčcích a jsme dobrými kamarády již od školních let.
 

Celkem Benátky působily ve třetí nejvyšší soutěži tři sezóny. Kterou z nich bys hodnotil jako nejpovedenější?
Už jsem zmínil, nejpovedenější byla ta prostřední sezóna, respektive jaro pod trenérem Jíchou. Měl jsem důvěru trenéra, pravidelně nastupoval, ale hlavně jsme udělali hodně bodů a s předstihem pro Benátky zachránili ČFL. Třetí sezóna byla ve znamení změn trenérů, několik zápasů jsme v ní zbytečně prohráli. Tým měl dle mého názoru určitě větší potenciál, než bylo umístění a výsledky. Sezónu jsme nakonec dohrávali s pocitem záchrany. Jak se později ukázalo, ne úplně správným…
 

Po této sezóně musely Benátky necitlivě opustit ČFL a administrativně tak sestoupily o patro níž. Jaký máš názor na tento, pro mnohé naprosto nesportovní krok?
Hlavně je škoda pro fotbal, že ČFL musel opustit tým, který měl jeden z nejhezčích stadionů, výborné zázemí a stabilní ekonomickou situaci. Nejen v této sezóně se ukázalo, že některé třetiligové kluby se těmito parametry rozhodně pochlubit nemůžou. Na jednu stranu to byla velká škoda, takové jsou ale asi regule českého fotbalu…Na druhou stranu vidím působení Benátek v divizi smysluplnější, kluci si budou fotbal o patro níže více užívat a fanoušci uvidí více výher a gólů (smích).
 

Benátky v uplynulé sezóně skončily v divizi na 4. místě. Panuje s touto sezónou spokojenost?
Z osobního pohledu nebyla tato sezóna ideální. Celkové 4. místo ale špatné není. Když si vzpomenu, jak to vypadalo před sezónou, je to vlastně velký úspěch. Některé zápasy, obzvlášť na jaře, jsme ale zbytečně prohráli a jarní venkovní utkání byly jednou velkou tragédií. Střed tabulky byl nakonec hodně vyrovnaný a na 4. místo jsme se dostali až výhrou v posledním zápase v Horkách gólem v posledních minutách. Mohlo být tedy i hůře, to už ale není úplně zásadní.
 

Když to shrneme, jakou z těch sedmi sezón, které jsi v Benátkách odehrál, bys hodnotil jako tu, na kterou bude nejraději vzpomínat?
Nejraději vzpomínám na obě postupové a jako TOP asi na tu divizní. Důvody už jsem zmínil – výhry, dobrá parta, velká porce odehraných zápasů, nakonec i ty postupy. Pro úplnost, odtud je také zápas, na který osobně nejraději vzpomínám. Jarní výhra 3:1 v derby v Dobrovici (úsměv).
 

Po uplynulé sezóně ses rozhodl v Benátkách nad Jizerou skončit. Co stálo za tímto krokem a kde tě budou diváci mít možnost vídat v příští sezóně?
Důvodů bylo několik. V první řadě chci mít čas na rodinu. Společně s prací mi zbývalo méně času, než bych si představoval. Poslední dobou jsem navíc začal mít pocit, že mi schází potřebná chuť do fotbalu. K tomu se v posledních měsících přidala zranění. Myslím, že důvodů bylo dost. Rozhodl jsem se vlastně již v průběhu sezóny. Budu nastupovat za Dolnobousovský SK v I.A třídě. I když jsem za Dolní Bousov soutěžní zápas nikdy nehrál, mám pocit, že se vracím domů…V Bousově jsem vyrůstal, chodil tam do školy, hrál za školní výběr, chodil s kamarády fandit na zápasy. Mám tu spoustu kamarádů, přátel a také velkou část rodiny! Žil jsem tu do svých 28 let. Letos slaví Bousov 100 let fotbalu, kterým to tu žije. Těším se na to! Je to taková srdeční záležitost (úsměv). Sedm let v Benátkách toho ale ve mně spoustu zanechalo a Benátkám za to děkuji!


Město Benátky nad JizerouMŠMT

Mužstvo "A"

# Z V R P Skóre B +/-
1.
SK Vysoké Mýto
2 2 0 0 8:2 6 6
2.
SK Benátky
2 2 0 0 4:0 6 3
3.
FK Velké Hamry
2 1 1 0 4:3 4 -2
4.
Dvůr Králové n.L.
2 1 0 1 5:1 3 0
5.
FK Náchod
1 1 0 0 4:1 3 0
6.
FC Hlinsko
2 1 0 1 7:4 3 0
7.
Polaban Nymburk
1 1 0 0 1:0 3 3
8.
MFK Trutnov
2 1 0 1 1:1 3 0
9.
Sparta Kutná Hora
2 1 0 1 3:5 3 0
10.
FK Letohrad
2 1 0 1 2:4 3 0
11.
FC Horky n.J.
2 1 0 1 1:5 3 0
12.
FK Kolín
2 0 1 1 1:3 2 -1
13.
TJ Sokol Libiš
1 0 0 1 1:2 0 -3
14.
SS Ostrá
2 0 0 2 0:2 0 -3
15.
FK Čáslav
1 0 0 1 1:5 0 0
16.
SK Poříčany
2 0 0 2 3:8 0 -3
Mužstvo B

Mužstvo "B"

# Z V R P Skóre B +/-
1.
SK Jizeran Doubrava
0 0 0 0 0:0 0 0
2.
SK Benátky B
0 0 0 0 0:0 0 0
3.
Kr. Vrutice
0 0 0 0 0:0 0 0
4.
TJ ZD Kostelní Hlavno
0 0 0 0 0:0 0 0
5.
FK Krnsko
0 0 0 0 0:0 0 0
6.
Sokol Kněžmost
0 0 0 0 0:0 0 0
7.
TJ Sokol Březno
0 0 0 0 0:0 0 0
8.
FK Zdětín
0 0 0 0 0:0 0 0
9.
Akuma MB
0 0 0 0 0:0 0 0
10.
TJ Sokol Kosořice
0 0 0 0 0:0 0 0
11.
SK Bělá p.Bezdězem
0 0 0 0 0:0 0 0
12.
TJ Sokol Řepov
0 0 0 0 0:0 0 0
13.
SK Dolní Bousov B
0 0 0 0 0:0 0 0
14.
FC Mukařov
0 0 0 0 0:0 0 0
Mužstvo A


Další kolo - Mládež

U19 Dorost
probíhá letní příprava

U15 St.žáci
probíhá letní příprava

U13 Ml. žáci
probíhá letní příprava

U11 Starší přípravka
probíhá letní příprava

U09 Mladší přípravka
probíhá letní příprava